obecní a okresní cesty (silnice)

Před rokem 1818 nebyly na pardubickém panství upravené cesty. Mezi prvními byla postavena silnice spojující Chrudim a Pardubice, kterou panství v letech 1819-1823 prodloužilo dále na krajskou hranici u Hradce Králové. V letech 1820-1823 probíhala výstavba jiné důležité cesty mezi Vysokým Mýtem, Holicemi a Hradcem Králové. Roku 1829 byla zahájena výstavba silnice z Hradce Králové přes Bohdaneč a Přelouč do Kutné Hory, jež byla dokončena roku 1836, téhož roku z Pardubic do Bohdanče, z Pardubic do Přelouče roku 1839, z Dašic na Chvojno roku 1839 a z Pardubic přes Bohdaneč do Chlumce roku 1839. Na závěr tohoto stavebního silničního boomu v regionu byla provedena rekonstrukce Labské ulice v Pardubicích (v roce 1841) a následujícího roku stavba cesty od pardubického zámku k mostu přes Labe. V další etapě se chystala výstavba z Pardubic přes Dašice do Vysokého Mýta, dokončená roku 1846, ale také další silnice v okolí Dašic, Hrochova Týnce, Sezemic a dalších obcí pardubického panství (viz Jan Řeháček: Stručné dějiny Pardubic. AB-Zet Pardubicka – sešit 82, vydal Klub Přátel Pardubicka 2025, s. 56-57).

Kunětická hora - jediný kopec v širokém okolí Pardubic skrýval jedinečnou zásobu kvalitního stavebního kamene, kterou potřeboval stát pro výstavbu silnic a železničních tratí. V polovině 19. století už byla skála takřka celá vytěžena, a tak stát přistoupil k zabavení pozemku na západním svahu Kunětické hory (který patřil panství Pardubice, jež bylo od roku 1560 majetkem státním), k jeho vyvlastnění a vytěžení v režii c. k. silničního eráru. Zřídil tam nový lom v místě dnešního parkoviště (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, fol. 251-265, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).

Je nezpochybnitelné, že naprostou většinu hrůzostrašně vypadajícího lomu odtěžil c. k. silniční erár (stát), který právo těžby na Kunětické hoře ve velkém rozsahu uplatňoval již z doby, kdy byla ještě majetkem státním, a od roku 1863 pak proti vůli soukromých vlastníků, neboť se naplno projevily účinky vyvlastnění pozemků za účelem jejich vytěžení z 19. 4. 1848.

Když v roce 1881 koupil velkostatek Dr. Richard Drasche-Wartinberg, také smluvně převzal povinnost plnit všechny závazky vůči státu jako jeho dřívější vlastníci, kteří však na rozdíl od něj neměli pověst průmyslových magnátů a nikdo proti nim nevedl štvavou mediální kampaň. Stal se majitelem zříceniny hradu Kunětická hora, jejíž současný stav byl chápán jako tragický symbol úpadku českého národa po slavné historické době husitství.

Coby pokračovatel bývalé vrchnosti na pardubickém panství měl Drascheho velkostatek rozsáhlou regionální působnost s velkou daňovou povinností, a proto měl i zvláštní postavení a odpovědnost vůči státu (c. k. okresním hejtmanstvím) i novým institucím voleného charakteru (obecní a okresní zastupitelstva) na tomto území. Jejich úkolem bylo mimo jiné udržování veřejných cest, a tak správa velkostatku byla pod stálým tlakem opakujících se objednávek štěrku a kamene, kterým těžko mohla nevyhovět! Okresní výbor Holice například každoročně vystavil desítky objednávek, ke kterým současně přikládal i peníze k jejich úhradě (viz např. SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 2102 Korespondence 1886 [1872-1887], karton 1029, č. j. 1886:0028). Okresní výbor v Pardubicích zasílal každoročně Výkaz štěrku, jehož se z lomu na hoře Kunětické na okresní silnice upotřebí (viz např. SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 2097 Korespondence 1881 [1840-1915], karton 1018, č. j. 1881:0845):